Pátek večer. Odjíždím do Nového Jičína. Je to hodinu cesty a čeká mne patnáct minut na vedlejším pódiu. Nelogické, že? Ale když si na mne pořadatelé sami vzpomněli, potěšilo mne to.

Po příjezdu se hlásím, že tu jsem a včas (hodinu předem). Začíná hrát Věra Martinová. Akci moderuje Miki Zábranský, jdu za ním.

„Tak jsem tě zase zazdil!“ říká mi na uvítanou a dodává, že mylně předpokládal, že nepřijedu a je tak připraven zahrát místo mne. Potom mi ukazuje svou novou kytaru Furch. S Jirkou Klowersou si nastavím mikrofon a nachystám stojánek na tablet. Potom jdu ještě chvíli poslouchat písničky první dámy country music.

Vzorně se nachystám a čekám, až nadšené reakce a přídavky ukončí děj na hlavní stage. Miki přichází a hlásí „Po krásné ženě, přijde hezký muž se skvělými texty, Monty.“ A zatím, než se Monty nazvučí, vám vedle na „stejči“ zahraje Petr Bandita. Zase zkomolil jméno.

Tak začínáme. Pisknu na zvukaře, který se vybavuje a moderátor i muzikant před ním na pódiu jsou mu u prdele. Když se probere, tak zvuk dobrý, hraje se mi skvěle. Nepříliš početné publikum, notně už unaveně, kupodivu reaguje, i když přes světla na něj nevidím. Loučím se s publikem, Monty od vedle říká, že mohu ještě hrát.

V tuto chvíli přiskočí Miki a ohlašuje „Tak to byl Pedro bandita“ V okamžiku, kdy mu říkám, že bych ještě zahrál mi VYTAHUJE KABEL Z KYTARY. Sbalím se a odcházím. Z pódia se opět nese Mikiho song „co je více než po ránu slivovice“. Píšu opět, protože to samé mi udělal před dvěma roky tamtéž. Monty se dožaduje uvedení, Musí počkať, moderátor ukládá kytaru do pouzdra.

Běží za mnou nějaká žena. Asi pořadatel? „Bylo to úžasné!“ říká, je to někdo z publika, a myslí tím můj mini set. Jsem zmatený, takovou zpětnou vazbu mi už asi třicet let nikdo nedal. Miki prochází kolem a bodře se ptá (stejně jako před dvěma lety) „Nevadilo ti, že jsem si zahrál?“ Dělám asi obrovskou chybu nebo je to tím, že by stejně nepochopil… Tak řeknu ne, ale ne moc přesvědčivě.

Za chvíli začíná Monty. Zůstávám a poslechnu si jeho koncert. Zachytil jsem I jeho poznámku „Narodil jsem se v Bílovci, ale hochům z Bruntálu je to jedno“. (Moderátor žije momentálně v Bruntále.) I plnotučné folkové známé hvězdy to mají s moderátory nelehké. A lidi už se nepokrytě baví během písniček a dost nahlas. Co na tom, že původně chtěl Monty sdělit něco „hlubokého“. Stejně si lidi pamatují jen šou s komáry útočícími na nebohého barda. Miki už si vytahuje foukací harmoniku a jde za Montym na pódium. „Tohle neni domluvené“ říká Monty, ale nechá Mikiho, ať se zviditelní. Jen Věra Martinová byla toho večera Mikiho ušetřena…

Hodinka cesty přes nekonečný Kunín. K půlnoci jsme doma. Druhý den si kupuji na Supraphonu nové album Montyho – Aquarium a čtu si jeho blog. Hlavou mi běží úvahy o bizarnostech „uměleckého“ světa.